Procházka za keškou na Hájky

Pro naše děti je ta dnešní procházka vlastně za odměnu. Pro mě spíš vysvobození. Poslední už skoro měsíc jsou vkuse nemocní. Takže díky za dnešek. Fakt. Kam jít na procházku s děckama ve Stádlci, aby to pro ně byla zábava? Za keškou!

Všude samej coronavirus (tak určitě)

Už od ledna u nás doma střídá jedna nemoc druhou, někdy ten bacil skočí i na mě s Míšou.

To už je holt riziko „povolání“ rodiče. Každopádně děcka furt chrchlají, teče jim z nosu, bolí je ucho nebo mají zánět v očích, tak s nimi člověk fakt nikam nemůže. A vlastně ani nechce, když ve světě řádí ten coronavirus, že 🙂

Obrázek sprostě ukraden z “těch internetů” (zdroj: starecat.com)

Ale teď beze srandy – od začátku ledna jsme zavření furt doma. Čest pár výjimkám. Takže já vařím, Míša maká (= vydělává), občas se prohodíme, ale hlavně se snažíme vzájemně nesežrat.

Dětem už je lépe

Proto jsem rozhodl, že jim dnes protáhnu šunky. Lehce samozřejmě. Bo mají oslabený organismus, imunitu jak vymačkaný citron a vůbec.

Takže krátká procházka. Za domem přes pole na Hájky, do kopce, po louce, aby se proběhl pes Mimi. No a nahoře na kopci je přes cestu malá kaplička. U ní jsou 3 vzrostlé lípy. A pod nimi skovka na kešku 🙂

Jo, fotka ke z poloviny ledna, kdy bylo zrovna čisté nebe. Kaplička na Hájkách ve Stádlci a její 3 věrní strážci – možná více jak 50 let staré lípy.
Za kopečkem už jsou stavení. Moc jich tam není, ale žijí tam dobří lidé. A je tam pila, kde koupíte stavební dřevo i dřevěné brikety do kamen. A mladej Míra Hořejší z pily je truhlář a dělá místním nábytek na míru. Zrovna pro nás teď v únoru kazetové dveře do koupelny. Už je čas po 2 letech 😀

Kde je keška? 🔮

To neprozradím. Jen si ji najděte sami. A nezapomeňte do ní něco dát a překvapit tak všechny, co přijdou po vás. My jsme v ní dnes nechali barevnou kuličku. A vzkaz… „Větrno, sem tam vločka…“.

Hádka o to, kdo bude kešku hledat. Mezitím si náš mladej kocour leze po stromě, jako by se nechumelilo. Ano, kočky chodí na procházku s námi, jako náš pes.

Vítr dnes foukal severní a krutý. O to se děti více bavily. Opíral se do dětských tělíček tak, že měly co dělat, aby ho přepraly. Mával korunami stromů, jen to hvízdalo. Ale děti se nedaly. Za odměnu je čekala právě nahoře ta keška.

Vinco, zazpívej…

A pak i dovádění na zoraném poli. Tam se konečně mohli pořádně opřít do sourozeneckých šarvátek. Nevím proč, ale poslední dobou se furt skoro perou. Berou si vzájemně hračky a zlobí se. Mě to dost vytáčí, když se hádají, ale asi to k tomu patří.

Kukuřičné děti? Znáte ten horor? Ne? Tak se mrkněte…

Zpátky domů přes venkovní tělocvičnu

Jo, postavili nám tady “skoro za barákem” venkovní tělocvičnu. Všechno je v nerezu. Teda pro děcka to není, spíš pro dospělé. Nebo pro pubertální výrůstky.

Ale vysvětlujte děckám, že na to cvičidlo tricepsů fakt nemají sahat, že to není houpačka 😀

Postavili nám za barákem venkovní posilovnu. Takové, jakože sousoší z trubek. Skoro opičí dráhu, řekl bych. Stála tři čtvrtě milionu. Tak snad bude sloužit dlouhá léta.
Lilka s Vincou nejraději poskakují na těch schodech. Z toho nejvyššího totiž zkouší skákat do kamínku jako Spiderman. Já protahuju svoje ztuhlé tělo tam vzadu u té dřevěné bedýnky, ve které je schováno závaží, které se přitahuje přes kladku.
Venkovní posilovna ve Stádlci leží přímo u křižovatky na Hájky, hned pod autobusovou zastávkou. Jsou tam i 2 odpadkové koše, takže lufťáci nebudou házet doufám odpadky na trávu, jako u nás na mostě.

Tak jdeme domů. Máme to dost. Jde se chrápat, aby i tatínek mohl chvilku pracovat. Klienti už se ptají, co se děje. Jestli žiju a tak. Jo, žiju, ale už přes měsíc čelíme nemocem a teď začaly ve školce pololetní prázdniny, takže pro mě vlastně nucená dovolená.

Proč? Protože žena má více stálých klientů a tak převážně pracuje ona. A já vykrývám ty chvíle, kdy děti spí, nebo po večerech, pokud na to mentálně ještě stačím.

Tak dost bylo srandy, jde se chrápat. Táta potřebuje pracovat pro klienty 🙂
PrazakVenkovanem

PrazakVenkovanem

Leave a Replay

Kdo jsem?

Adam Vrána – spokojený venkovan, autor blogu o rekonstrukci 100 let staré chalupy. 37 let jsem prožil v panelácích v Ostravě, Praze a Berouně. Zednickou lžíci jsem vzal do ruky poprvé v roce 2018.

Živím se jako UX textař

Nejnovější zápisky

Sledujte mě na FB

Můj instáč