Stoletá chalupa na samotě u lesa - pražák Venkovanem

Jak jsem se stal z pražáka venkovanem 🏡

Jednou v létě, v sobotu večer jsme s Míšou hledali na Sreality náhradu za “prokaučovaný” vysněný dům v Jindřichovicích pod Smrkem. A víte, co jsme našli? Ano, tuhle chaloupku.

Manželka našla chaloupku na Srealitách

Míša něco našla. Honem jsem jí šel mrknout přes rameno do monitoru. No fíha. Chalupa. A topí se v ní kamny. Koupelna je špinavá a mírně plesnivá. A celé podkroví je pobité palubkami. Bože, pomyslel jsem si. Já nebudu bydlet v hájence! Ale Míša se nenechala odradit. Dobře udělala.

Chaloupka v jižních Čechách
Chaloupka ze dvora od branky. Okna do obýváku a nahoře do pokojíčku. Vikýř vede taky do pokojíčku. Okna pod ním do obýváku a kuchyně. Dřevěnou verandou se vstupuje do chalupy.

Jedeme do jižních Čech

V neděli Míše volal realitní agent. Byl to starší pán. Mluvil pomalu a rozvážně. Měl k místu osobní vztah. Ačkoliv žije v Praze, ve Stádlci prý strávil kus svého života a vychovával tam syna. Místo je prý kouzelné.

Za domem, který nám chtěl prodat, je veliký zámecký park. Cože? Zámek? Hmm, to zní zajímavě.

Tam vpravo v lese jsou nějaké domky. To bude asi ono. A vzdušnou čarou je to k zámku opravdu přes hodně stromů a nějakou louku. To by mohlo být prima.

Ale beztak kecá. Za ten rok, co jezdíme po různých ruinách po středočeském kraji už mám asi všechny realiťáky přečtený. Ok. Domluvili jsme se na prohlídce. V úterý vyrazíme.

Zámek ve Stádlci
Ve Stádlci je zámek. Původně to byla jenom zámecká tvrz postavená v roce 1535. Postupně ji různé rody zvětšovaly, až z toho vznikl zámek, který do roku 1941 obýval i český vynálezce František Křižík. Do Stádlce ho přivedla stavba elektrické železniční dráhy z Tábora do Bechyně.

Živá prohlídka s výkladem starého pána

Přijeli jsme na místo podle plánu. Realitní agent, pan Barta, již čekal připravený. Cesta k domu byla lesní. Jak jinak, když jde o samotu u lesa, že?

Všude jen vzrostlá tráva a zpívající ptáci. Nikde ani noha. Klid. Ráj na zemi? Pro pražáka toužícím po venkově určitě 🙂 Ok, pojďme dovnitř.

Chaloupka v lese v jižních Čechách
Vidíte ty stromy? Tak ty jsou všude kolem. Jsme uprostřed lesa. Nebudeme se tu v noci bát? A kde je ten realiťák?

Ta chalupa je poctivá československá a prvorepubliková

Za pomalého, ale vytrvalého výkladu pana Barty jsme procházeli dům. Verandou jsme vešli do tmavé chodby s krásným dřevěným schodištěm. Na každou stranu vedly nějaké dveře. Stejně krásné, jako schodiště. Asi smrkové. Lakované.

Poctivá ruční práce šikovného truhláře, poznamenal jsem. Ano, máte pravdu, pane Vráno, přitakal pan Barta. Majitel dům užívá jako chalupu a chtěl ji mít opravdu pěknou. Pojďte se podívat do obýváku, jak vypadá poctivá selská dubová podlaha, která je navíc odvětrávaná, kynul nám pan Barta. Šli jsme.

A pak ještě do podkroví. A pak do dílny a dřevníku. Pak ještě do kůlny a taky do zahradního domečku s malovanými postavičkami. Dům nám učaroval. Měl historii. Postavili ho v roce 1918. Je to vlastně jeden z prvních československých domů.

Pohled ze schodiště na obytné podkroví. Vzadu velká ložnice, nalevo malý pokojík. Vpravo jsou schované vestavné skříně. A v popředí nalevo za dveřmi je malé WC.
Kuchyň je svá nejlepší léta za sebou. Navíc ty kamna! To v kuchyni fakt nechci.
Chodba je vytápěná tím velikým kovovým oblým “něčím”. Nazval jsem to “sálač”. Jde o plechový sálavý radiator, který zahřívají zplodiny z kamen v kuchyni, které tímhle obeliskem proudí do komína. Tam vzadu za obloukem je nalevo vstup do koupelny, naprovo do technické místnosti s WC.
V kuchyni je majitelem (architektem) navržený stůl s lavicí a židlemi. Jako pěkný to bylo, ale sedět se na tom moc pohodlně nedalo.
V obýváku je masivní dubová podlaha. Bohužel už taky dost opotřebovaná. Skříně jsou rozežrané broukem a rozpadají se. V celém pokoji smrdí naftalín. V obýváku se topí kamny, nebo když se nechce rozdělávat oheň, tak přímotopy.
V koupelně je vana, umyvadlo a vpravo za dveřmi schovaný sprcháč. Vše je zašlé rzí a špínou. Voda tu totiž teče rezavá a mastná 🙁
Obytné podkroví je kompletně dřevěné. Na první pohled to vypadá romanticky, přírodně. To víte, první prohlídka – vše působí idylicky.
No není to malebná ložnička? Na obrázku ano. Realita byla o dost jiná.
Tahle plastika můzy ve štítu dělá z domu nejhezčí stavení ve vsi. Tedy pokud se opraví fasáda, která se začíná loupat.
Zápraží kryté protáhlou střechou. Za deště neocenitelné. Před domem džungle a v ní utopené schodiště k brance – toho času nevyužívané.
Za domem to tak vlídné není. Dům stojí na skále, po které stéká voda pod dům. Kolem domu i pod ním jsou sice drenáže, ale ta koupelnová zeď je prostě vlhká a loupe se.
Manželka je šťastná. “Tady chci žít” mi praví 🙂

Chce to rekonstrukci

Míša se nechala unášet. Romantická to duše. Já kudy chodil, tam jsem nacházel vady a sypal z rukávu nápady na opravy.

  • Špaletová okna netěsní, musí se vyměnit.
  • Dlažba na podlahách bude chladná a musí se vyměnit za něco teplého.
  • Přímotopy na zdech protopí majlant a musí se zrušit.
  • Zruší se i dvoje kamna v kuchyni a obýváku.
  • Dřevěná podlaha v obýváku je hodně opotřebovaná.
  • Koupelna a WC jsou zralé na kompletní rekonstrukci.
  • Z dílny uděláme kancelář.
  • V podkroví se to jen vydrhne. Možná vyměníme okna a instalujeme radiatory.
  • Jeden ze 2 komínů zbouráme, je zbytečný.
  • Topit asi budeme automatickým kotlem na pelety, který postavíme v dílně a dřevníku.

Takhle překotně vznikaly plány na rekonstrukci chaloupky na samotě u lesa, aniž bychom vůbec věděli, zdali na ni dostaneme hypotéku.

Pan Barta po nás za chaloupku chtěl 1,8 mega.

Kolik bude stát rekonstrukce? Netušíme. „Hele, rostou tu všude lesní jahody“, hulákám na ženu. Ta se jen potutelně usmívá.

Hele. Rostou tu lesní jahody všude kolem.

Jedeme se mrknout do okolí

Dvacet minut autem od Stádlce je Tábor. Půl hodiny opačným směrem to trvá do Písku. Za 14 minut dojedeme do lázeňského města Bechyně.

Ze Stádlce do Bechyně je to autem 14 minut. To je jako ze Stodůlek na Anděl, když je nedělní dopolední doprava.
Ze Stádlce do Tábora je to 22 minut. Taky dobrý. V Táboře by mělo být dostupné vše, co k životu potřebujeme a co nebude v Bechyni nebo Opařanech.

Zajeli jsme do Tábora, pak do Bechyně. A pak jsme se ještě jednou jeli podívat na dům. Měli jsme z něj radost.

Potvrdili jsme si, že je to nejlepší, co jsme zatím viděli. Fotíme se u domu a jedeme domů. Do Berouna. Přemýšlet, kde vezmeme hypotéku a jak to vůbec všechno bude.

Příště s sebou musíme vzít Martina Perlíka, u kterého jsem byl na školení, abych se dozvěděl, jak rekonstruovat starý dům.

Kupte si parádní knihu o rekonstrukcích starších rodinných domů
Martinova kniha je parádní, kupte si ji.

Martinovu knihu jsem koupil tady. Věřím, že bude věrným průvodcem. Teď ještě jestli Martin přijede do Stádlce proklepnout skutečný stav domu, abychom nekupovali zajíce v pytli

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *