Stoletá chalupa na samotě u lesa - pražák Venkovanem

Z pražáka 🪓venkovanem? Jak to začalo

Byla sobota večer a s Míšou jsme prohledávali Sreality. Byli jsme akorát na Valašsku u dědy Pepy a babičky Aleny. I když v létě, přesto zklamaní. Už pár dní jsme věděli, že náš vysněný dům v Jindřichovicích pod Smrkem nekoupíme. Co teď?

Hledání nového domova

Míša něco našla. Honem jsem jí šel mrknout přes rameno do monitoru. No fíha. Chalupa. A topí se v ní kamny. Koupelna je špinavá a mírně plesnivá. A celé podkroví je pobité palubkami. Bože, pomyslel jsem si. Já nebudu bydlet v hájence! Ale Míša se nenechala odradit. Dobře udělala.

Chaloupka v jižních Čechách
Chaloupka ze dvora od branky. Okna do obýváku a nahoře do pokojíčku. Vikýř vede taky do pokojíčku. Okna pod ním do obýváku a kuchyně. Dřevěnou verandou se vstupuje do chalupy.

První výlet do jižních Čech

V neděli Míše volal realitní agent. Byl to starší pán. Mluvil pomalu a rozvážně. Měl k místu osobní vztah. Ačkoliv žije v Praze, ve Stádlci prý strávil kus svého života a vychovával tam syna. Místo je prý kouzelné. Za domem, který nám chtěl prodat, je veliký zámecký park. Cože? Zámek? Hmm, to zní zajímavě. Ale beztak kecá. Za ten rok, co jezdíme po různých ruinách po středočeském kraji už mám asi všechny realiťáky přečtený. Ok. Domluvili jsme se na prohlídce. V úterý vyrazíme.

Zámek ve Stádlci
Ve Stádlci je zámek. Původně to byla jenom zámecká tvrz postavená v roce 1535. Postupně ji různé rody zvětšovaly, až z toho vznikl zámek, který do roku 1941 obýval i český vynálezce František Křižík. Do Stádlce ho přivedla stavba elektrické železniční dráhy z Tábora do Bechyně

Živá prohlídka s výkladem starého pána

Přijeli jsme na místo podle plánu. Realitní agent, pan Barta, již čekal připravený. Cesta k domu byla lesní. Jak jinak, když jde o samotu u lesa, že? Všude jen vzrostlá tráva a zpívající ptácí. Nikde ani noha. Klid. Ráj na zemi? Pro pražáka toužícím po venkově určitě 🙂 Ok, pojďme dovnitř.

Chaloupka v lese v jižních Čechách
Vidíte ty stromy? Tak ty jsou všude kolem. Jsme uprostřed lesa. Nebudeme se tu v noci bát? A kde je ten realiťák?

Poctivá československá chalupa

Za pomalého, ale vytrvalého výkladu pana Barty jsme procházeli dům. Verandou jsme vešli do tmavé chodby s krásným dřevěným schodištěm. Na každou stranu vedly nějaké dveře. Stejně krásné, jako schodiště. Asi smrkové. Lakované.

Poctivá ruční práce šikovného truhláře, poznamenal jsem. Ano, máte pravdu, pane Vráno, přitakal pan Barta. Majitel dům užívá jako chalupu a chtěl ji mít opravdu pěknou. Pojďte se podívat do obýváku, jak vypadá poctivá selská dubová podlaha, která je navíc odvětrávaná, kynul nám pan Barta. Šli jsme.

A pak ještě do podkroví. A pak do dílny a dřevníku. Pak ještě do kůlny a taky do zahradního domečku s malovanými postavičkami. Dům nám učaroval. Měl historii. Postavili ho v roce 1918. Je to vlastně jeden z prvních československých domů.

Chce to rekonstrukci

Míša se nechala unášet. Romantická to duše. Já kudy chodil, tam jsem nacházel vady a sypal z rukávu nápady na opravy. Špaletová okna netěsní, musí se vyměnit. Dlažba na podlahách bude chladná a musí se vyměnit za něco teplého. Přímotopy na zdech protopí majlant a musí se zrušit. Zruší se i dvoje kamna v kuchyni a obýváku. Dřevěná podlaha v obýváku je hodně opotřebovaná. Koupelna a WC jsou zralé na kompletní rekonstrukci. Z dílny uděláme kancelář. V podkroví se to jen vydrhne. Možná vyměníme okna a instalujeme radiatory. Jeden ze 2 komínů zbouráme, je zbytečný. Topit asi budeme automatickým kotlem na pelety, který postavíme v dílně a dřevníku.

Takhle překotně vznikaly plány na rekonstrukci chaloupky na samotě u lesa, aniž bychom vůbec věděli, zdali na ni dostaneme hypotéku.

Pan Barta po nás za chaloupku chtěl 1,8 mega. Kolik bude stát rekonstrukce? Netušíme. „Hele, rostou tu všude lesní jahody“, hulákám na ženu. Ta se jen potutelně usmívá.

Jedeme se mrknout do okolí

Dvacet minut autem od Stádlce je Tábor. Půl hodiny opačným směrem to trvá do Písku. Za 15 minut dojedeme do lázeňského města Bechyně.

Zajeli jsme do Tábora, pak do Bechyně. A pak jsme se ještě jednou jeli podívat na dům. Měli jsme z něj radost. Potvrdili jsme si, že je to nejlepší, co jsme zatím viděli. Fotíme se u domu a jedeme domů. Do Berouna. Přemýšlet, kde vezmeme hypotéku a jak to vůbec všechno bude.

Příště s sebou musíme vzít Martina Perlíka, u kterého jsem byl na školení, abych se dozvěděl, jak rekonstruovat starý dům.

Kupte si parádní knihu o rekonstrukcích starších rodinných domů
Martinova kniha je parádní, kupte si ji.

Martinovu knihu jsem koupil tady. Věřím, že bude věrným průvodcem. Teď ještě jestli Martin přijede do Stádlce proklepnout skutečný stav domu, abychom nekupovali zajíce v pytli

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *